Další garsonka. Další proměna. Další Před a Po.
Pár minut od samého centra města se v jednom funkcionalistickém domě nachází jeden mini byt. Je sice v suterénu, ale je to přece byt v centru Brna! Oslovil mne klient, abych s ním při prohlídce tento prostor zhodnotila. Jak na mě na první pohled působil, můžete hádat při shlédnutí následujících fotografií. No co si budeme nalhávat, jen málo který byt v původním stavu dokáže nadchnout.
Já se vždycky sama sebe v duchu ptám, jak je vůbec možné, že tak někdo vůbec žije. Jak je možné, že se někdo obklopuje tak ohavnými a nevkusnými věcmi. Neopovrhuji těmito lidmi, přijde mi to líto. I proto svoji práci beru i jako nějaké poslání. Chci lidem ukázat, že krásné bydlení není o statisísích na bankovním účtě nebo o vile na výslunní. Proto jsem toho názoru, že spolupráce s interiérovým designérem není jen pro bohaté.
Já si od malička svůj pokojíček vyšperkovávala, dekorovala, za pár týdnů si ho zase přestavěla. Užívala jsem si ten proces změny a zkrášlování. Pamatuji se, že jsem si ve dvanácti letech za kapesné koupila červenou barvu na topení a štětec, a nabarvila jsem si v pokoji topení. Pro tuhle šílenou barvu jsem si tehdy zašla po škole do Hornbachu a hrdě s ní pak kráčela domů. Jen si představte udivení pana prodavače, kdy se ho malé blonďaté devčátko ptá, jakou barvu by mu doporučil na nátěr topení. Tak to byl můj první DIY projekt.
Když byl v Ostravě otevřen obchodní dům IKEA, chodívaly jsme si tam s kamarádkou o víkendech hrávat. Mamky nám daly 20 korun na bezedný nápoj a my tam dokázaly strávit celé odpoledne. Hrály jsme si na designérky, měly jsme svoje vkusně zařízené kanceláře s počítači, volaly jsme si pomocí atrap telefonů a byly jsme v takovém flow, že jsme zapomínaly na to, že je to jen hra a že musíme zase zpátky domů do reality.
Když na to teď vzpomínám, uvědomuji si, že tenkrát do IKEA ještě nechodilo takové nepřeberné množství lidí, jako je tomu teď. Tehdy to muselo být i docela příjemné víkendové nakupování. Úsměvné také je, že v době, kdy jsem si tam já chodívala hrát na designérku, jako designér tam pracoval Ivo Prokel. Tehdy jsem ho neznala, ale po několika letech se naše cesty střetly. Ne v IKEA, ale v ateliéru Playdesign v Praze, kde mě učil, jak se opravdovým designérem stát a co vše to obnáší.
Po krátkém povídaní o mých designérských počátcích se ale pojďte konečně podívat, jak přeměna dopadla!
Hned na začátku bylo jasné, že příčka naproti vstupu musí pryč, abychom se zbytečně neobírali o cenné metry čtvereční a prostor byl sjednocený. V garsonce jsou najednou propojeny všechny potřebné funkce. Úložný prostor v návaznosti na kuchyň je ponechán jednoduše. Po otevření dveří se ve skříni nachází i pračka, která pak nestraší v koupelně.
Jako celek mi byt přijde moc příjemný, barevnost je střídmá, laděna do světlých tónů, když už jsme omezeni tím nedostatkem denního světla.
Kvůli nízkým stropům nebyla možnost prostor dělit vertikálně, kdy by se v bytě vytvořilo spací patro. Mě osobně se zamlouvá i tato varianta, kdy je spací čast oddělena od té obývací pouze pohovkou. V garsonkách si není na co hrát, vždy se bojuje s místem.
Jako pop of color jsem v tomto návrhu zvolila zelenou ve formě rostlin. Do bytu přináší kousek přírody, člověk květinám může dát jména a při zalévání je oslovovat. Ty se vám naopak odvděčí bůjným růstem (mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem dala svému kaktusu jméno Alfons a on roste jako urvaný ze řetězu).
Jako designový kousek do tohoto bytu jsem zvolila židle Magis (to jméno nemůže být náhoda, že?) od mnichovského designéra Konstantina Grciče. Perfektně se hodí barvou i tvaroslovím k budgetové posteli od IKEA. Tohle mě na navrhování opravdu baví - kloubit levné s drahým a vytvářet tak designovou symbiózu.
Tak co, oslovila vás dnešní proměna? Jsem zvědavá na vaše reakce!
Mějte krásný zbytek dne!
M.
Comments